Výlet vlakem
V sobotu 26.06.04 jsme ráno přemýšleli, jestli vyrazíme na kole
a pokud ano, tak kam pojedeme. Padlo několik návrhů a ty se neujaly.
Navíc to venku vypadalo docela nepřívětivě, co se počasí týče.
A tak místo výletu na kole zvítězil výlet vlakem. Letos jsme si
prostě řekli, že nebudeme za každou cenu na kole jezdit a podnikneme
spoustu výletů nejen na tomto dopravním prostředku. Našim cílem
bylo město Znojmo. Opět jsme využili nabídku ČD - síťovou jízdenku
SONE+, díky které jsme mohli jet kdekoliv po Česku osobními vlaky,
aniž bychom si museli kupovat další lístky. Navíc tato síťová
jízdenka platí i pro jízdu po rakouského města Retz, jenž sousedí
se Znojmem. Z Brna jsme vyrazili vlakem č. 4911, který vyrazil
z brněnského hlavního nádraží v 10:28. Cesta probíhala v poklidu.
Jen jsme se divili, že za celou cestu nepřišel průvodčí. O to víc
jsme pak byli překvapení tím, že místo průvodčího přišel samotný
revizor Českých drah. Do Břeclavi jsme dojeli v 11:35 a pak jsme
měli na přestup na náš vlak č. 4512 celých dvacet minut. Tuto dobu
jsme využili k fotografování železniční techniky a železničních staveb
na břeclavském nádraží. Po té nás čekala cesta dlouhá 69 km do Znojma.
Náš revizor jel dokonce i v tomto vlaku, ale už nebyl ve službě a v
Hrušovanech vystoupil. Do Znojma, města okurek, vína a hokeje jsme
přijeli ve 13:39. Z nádraží jsme se vydali do centra města. Kromě
samotného centra byl naším cílem i znojemský pivovar Hostan a hlavě
znojemská Rotunda a podzemí pod hradem. Všechno jsme prošli, všechno
jsme viděli. Protože jsme měli ještě hodně času, tak jsme navštívili
pizzerii a dali si výbornou pizzu, abychom zahnali náš hlad. Rozhodli
jsme se, že využijeme SONE+ jak to jenom půjde a neváhali jsme jet
v 16:45 vlakem č. 6289 do Rakouska. Do Retzu. Cesta lokálkou po
jednokolejné trati byla romantická a neměla chybu. Viděli jsme kolem
trati dva vojenské bunkry. Pak jsme zastavili v Šatově - v pohraniční
stanici. Do vagónu přišli dva příslušníci Policie ČR a zkontrolovali
nám občanské průkazy. Pak jsme jeli dál a dostali se do Rakouska.
Když jsme zastavili v Retzu na nádraží, tak proběhla kontrola
cestovních dokladů rakouských celníků. Museli jsme jim říct, proč
jdeme do Retzu. My jsme řekli, že jdeme na návštěvu tohoto města.
To je uspokojilo a popřáli nám krásný den. Hned na nádraží jsme
byli svědky příjezdu historické soupravy, kterou jsme neopomněli
vyfotit. Posléze jsme se vydali do centra. Odjezd zpět do Česka byl
vlakem č. 6288 v 18:20. Naše lokálka tam stála a my si sedli. Za
chvíli došli opět rakouští celníci. Ukázal jsem jim svou občanku.
Klárka ani nic ukazovat nemusela. Jí si asi pamatovali. V Šatově
jsem si chtěl vyfotit nádražíčko a jak jsme zastavili, tak jsem se
vrhl ven, abych to stihl. Při výstupu jsem byl zastaven policistou,
který mi focení dovolil, ale musel jsem prokázat svou totožnost.
Ze Znojma jsme pak vyrazili v 18:55 vlakem č. 4521 s přestupem v
Hrušovanech nad Jevišovkou v 19:31 vlakem č. 4415. Tento vlak jel
přes Moravský Krumlov, Střelice do Brna. Tento výlet byl moc pěkný
a jsme rádi, že jsme jej uskutečnili. No a Klárka získala dvě
turistické známky.
Výlet na kole
V sobotu 12. června 2004 jsme šli dopoledne s Klárkou do města koupit zadní
blikačku na její kolo Medison. Během tohoto nákupu mi došla SMS od Míši, zda-li bychom s nimi nejeli na odpolední
projížďku na brněnskou přehradu. Jeli bychom jedním směrem k nově vybudované lávce k hradu Veveří a druhou
stranou bychom jeli zpět. Nabídku jsem přijal jenom já, protože Klárka má zkouškové období a tak na takové
výlety nemá moc času. A tak jsem jel jenom já, Míša a Jana. Sraz s Míšou a Janou jsme si dali na zastávce Svratecká, odkud
jsme jeli na plánovanou krátkou projížďku. Stále zdůrazňuji, že krátkou. Fakt jenom k lávce a zpět. Na přehradu
jsme se vydali tradiční cestou. Na přehradě jsme si vybrali cestu po levém břehu. Projeli jsme tedy po hrázi,
kolem restaurace U Lva, hasičárny dál od města do lesů. Na začátku to byla pohodová cesta po asfaltce.
Když jsme opustili rekreační oblast, tak se cesta změnila v klasickou lesní cestu. My jsme však věděli, že i
tato cesta se změní ve velmi nebezpečnou "cestu", kdy po pravé straně máte skálu, po levé straně máte přehradu
a šíře této cesty je tak půl metru a ještě je to hrbolaté. Tuto strastiplnou cestu jsme zvládli a dojeli jsme
až k lávce. Z této lávky je krásná panorama na náš hrad Veveří. Tento hrad má prý sto věží. Kdo nevěří, ať tam
běží :-) Podle našeho plánu jsme měli pokračovat po druhém břehu zpět do Brna. Já jsem dostal nápad, že bychom
mohli pokračovat do Veverské Bitýšky a tam bychom se rozhodli, co dál. A tak jsme lesní cestou pokračovali do
této vesnice. Když jsme dojeli do VV, tak jsem opět navrhl další průběh cesty a to ten, že se stavíme do Čebína
na návštěvu Dany - spolužačky Klárky a Jany, té u které jsme byli na pálení čarodějnic. V Chudčicích jsme se
zastavili v hospůdce a my kluci si dali pivko. Jana si dala kofolu. Do Čebína za Danou jsme dojeli bez problémů.
Byli jsme pohoštěni velice dobrými jahodami. Chvíli jsme splkli a pak jsme přemýšleli, jak se dostat do Brna, abychom
se vyhnuli nebezpečné cestě do Kuřimi a z Kuřimi do Brna. Z Čebína jsme jeli do Malhostovic. Během této cesty jsme
se zastavili u Malhostovické pecky, kterou Míša fotil. Jedná se o přírodní skalnatý útvar. Pak nás čekali Malhostovice.
V Malhostovicích jsem dosáhl svých letošních 400 km. Radost mi však zkazil pohled na nuzířovské stoupání. Bylo to
velmi prudké stoupání. Jsme šikovní a tak jsme ho zvládli. Po nějaké době jsme dojeli do obce Lipůvka a nabrali směr
Šebrov - Kateřina a dojeli jsme až k lesní cestě Svitava, která vede do Adamova. Po cestě jsme si řekli, že zavoláme
Klárce, aby nám vyjela naproti na kole. A tak jsme se v Bílovicích setkali u Sokolovny a zašli na kofolu (pivo). Já
jsem si opět dal nezbytnou kávičku. Hned jak mi ji donesli, tak věřte nevěřte, hrozně se zatáhlo. A tak jsem byl
opět vystaven "kritice" ze strany Jany a Míši, že když si dám kafíčko, tak zmokneme. Po tomto zastavení jsme jeli
domů. Když jsme dojeli a zaparkovali naše kola, tak byla velká průtrž mračen a velmi silně pršelo. My teď čekáme
na zprávu od Jany a Míši, jestli nakonec zmokli, nebo nezmokli. Buď tím vyvrátíme a nebo potvrdíme to, že po mém
kafíčku zmokneme. :-)
Výlet na kole
Ve čtvrtek 10. června 2004 bylo naplánováno, že vyrazíme na našich kolech na nově vybudovanou
lávku na brněnské přehradě. Z centra města jsme vyrazili směrem na Mendlovo náměstí a kolem Výstaviště. Pohled na oblohu však
nebyl moc pěkný. Hrozně se na nás mračila. My jsme však na mračení nedali a jeli dál směrem na Bystrc. Po cestě jsme však dospěli
k názoru, že raději pojedeme jenom do Komína a u Káčat to otočíme. Tak se již stalo. Při zpáteční cestě jsme se stavili na zahrádce
na kofole a pak jeli dál domů. Když jsme se dostali k Výstavišti, tak začalo pršet. Na chvíli jsme se schovali a pak jsme stejně museli
jet. Déšt byl nepříjemný, ale nakonec jsme s Klárkou dojeli bez komplikací domů.
Výlet na kole
V úterý 8. června 2004 jsme absolvovali první podvečerní projížďku s našimi
přáteli - Míšou a Janou. Sraz jsme měli na konečné tramvají ve Starém Lískovci, odkud naše skupina o čtyřech lidech
vyrazila na své putování po krásách Bobravy. Toto byl téměř totožný výlet jako byl výlet na Bobravu v loňském roce.
Ze Starého Lískovce jsme vjeli do Ostopovic, dále do Střelic. Ve Střelicích jsme se šli s Míšou podívat na most, ze
kterého jsme měli střelické železniční nádraží jako na dlani a sledovali míjení dvou motorových jednotek na trati.
Po tomto spestření jsme společně vyrazili do Radostic. Na začátku této obce jsme odbočili vlevo a vjeli na "Bobravu".
Minuli jsme Radostický mlýn a šlapali jsme dál lesy a loukami. Některé lesní cesty byly velmi blátivé. Projeli jsme
lomem a nakonec jsme
dojeli do obce Želešice, kde jsme se zastavili na kofolu a pivko. Pak už to byl jenom kousek do Modřic a do Brna.
Cesta to byla ohromná a těšíme se na další společný výlet.
Výlet na kole
Sobota 29. května 2004 byla dnem, kdy jsme konečně vyrazili s Klárkou na
delší výlet. Našim cílem byl okruh v oblasti Říčky. Z centra města jsme vyrazili na našich kolech do Židenic,
kde jsme si počkali na tramvaj typu KT8D5, abychom se dostali snáze na konečnou do Líšně. Z Líšně jsme měli
namířeno do Mariánského údolí. Vzhledem k výstavbě kanalizace ve staré Líšni jsme si užili trochu více terénu.
V Mariánském údolí nebylo až tak moc lidí a tak cesta probíhala celkem v pohodě. Naší první zastávkou bylo
tradiční místo "Pod Hádkem", kde jsme se občerstvili. Kromě tradiční kofoly jsem risknul i kávičku. Vzhledem
k tomu, že jsme nezmokli, tak jsem patrně vyvrátil pověst o tom, že když si dám na cyklovýletu kafe, tak zmokneme.
To zmoknutí tedy zatím 100 % vychází pouze na Mikulovsku :-) Po nabrání sil jsme si vyšlápli kopec na Ochoz a
směřovali jsme dále po silnici směrem k Brnu. Na křižovatce za Ochozem jsme se napojili na žlutou stezku s cílem
sjet do Bílovic na Svitavou. Touto cestou jsme již jeli a byla to cesta velmi dobrodružná. Však se o tom můžete
dočíst v zážitcích v předcházejících letech. Tentokrát to ovšem bylo ještě horší, než kdykoliv předtím. V půlce
cesty byla na stromě připevněna cedule, že se dál nesmí z důvodu kácení stromů pokračovat. Jen blázen by se vracel
zpět a tak jsme i přes zákaz pokračovali do Bílovic. Domů jsme dojeli v pořádku a byli jsme spokojeni, že jsme měli
tak pěkný cyklovýlet. Výlet na kole
V sobotu 8. května 2004 jsme uskutečnili další z letošních cyklistických výletů. Našim cílem bylo město Židlochovice. Tento cyklistický výlet byl výletem organizovaným.
Podpořili jsme svojí účastí akci Otevírání cyklostezky Brno - Vídeň .
Ráno před touto akcí jsme přemýšleli, jestli vůbec na kolech vyjedem, protože to vypadalo na slušnou zimu a případný déšť. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že na kolech
vyrazíme. Z domu jsme vyrazili tak, abychom stihli slavnostní odjezd od haly Rondo, který byl v 9 hodin. Na místě srazu se nás setkalo celkem hodně. Podle propočtů organizátorů
akce odjíždělo od Ronda 84 cyklistů. Hned u této víceúčelové haly jsme se napojili na cyklostezku vedoucí kolem Olympie a dále přes Rebešovice a Blučinu do Židlochovic. Do cílového města jsme dojeli včas
a dostali jsme jako odměnu nátepník s logem akce. Vyslechli jsme si projevy pořadatelů a pak jsme obdrželi mapy tohoto mikroregionu, abychom mohli podle nich jet dál po okolí. My jsme zvolili trasu nejkratší,
protože na ní bylo nejvíce různých doprovodných akcí. My jsme vytvořili skupinku 8 lidí (já, Klárka, Míša, Jana, Lišák, Adam, Michal a "neznámý dědula").
V pohodě jsme tedy vyrazili z náměstí na naší trasu. Prvním zastavením byla obec Přísnotice, která slavila 100 let požárního spolku. V místním kulturním sále jsme navštívili ohromnou
výstavu všeho, co se požární techniky (historické a současné) týká. Na místním fotbalovém hřišti jsme pak mohli vidět požární automobily a spoustu soutěží hasičů. My jsme se však dlouho nezdržovali, sedli na svá kola a stále ve
stejné sestavě jsme pokračovali v putování po tomto kraji. Podle mapy jsme měli jet pohodovou cestou do vesničky Nosislav. Bohužel podle této mapy se jet dál nemohlo. Myslím, že tato mapa nebyla přesná. My jsme v dáli viděli nosislavský kostelík, srnky v jetelinovém poli, ale
cestu ne. Celý náš tým začal usilovně přemýšlet, jak se napojit na cestu. Nakonec zvítězilo radikální řešení, které přineslo radost majiteli onoho jetelinového pole. Jistě už tušíte, co nastalo. Vzali jsme to přímo tímto polem rovnou do dědiny. Ohromně jsme se u toho bavili.
Nejvíce se u toho bavila Klárka. Již podruhé spadla na kole. Poprvé i podruhé to nebylo tvrdé přistání. Abych upřesnil ty pády: Klárka nepadá na kole proto, že by neuměla jezdit. Je to zkušený jezdec, má toho najeto opravdu mnoho, ale toto byl první její dlouhý výlet se šlapátky SPD.
Cyklisté mi rozumí. Ještě jeden nebo dva pády a bude to pohoda. (Klárka mi dovolila o tom napsat :-) ) Nakonec jsme tedy tímto polem projeli a dostali se do vesnice. No a hned jsme zamířili na zahrádku místní restaurace u Pavla. Byla to pravá vesnická hospoda, kterou nám doufám
EU nevezme svými nesmyslnými předpisy. Objednali jsme si smažená jídla - sýr a hermelín. Pak jsme čekali, odpočívali a popíjeli kofolu. Chtěl jsem si dát po obědě kafíčko, ale bylo mi zakázáno. Podle zkušeností vždy, když si dám kafíčko na cyklovýletu, tak zmokneme. Tato kletba zatím vždycky vyšla v mikroregionu Mikulov. Protože se nad námi honily mraky, tak jsem souhlasil a nic si nedal. Po nějaké době jsme se našich jídel dočkali. Až na Michala (ne toho našeho). Jeho smažený hermelín byl šikovným
číšníkem podávaný na rohožce hospody. Takže kdo si pochutnal, tak byl místní pes, který tam pobíhal. Michal nečekal dlouho a na druhý pokus dostal nový hermelín. Po tu dobu, co jsme seděli, tak
jsme se nechali bavit Lišákem. Ten nás zahrnul vtipy ze života. Ohromně jsme se bavili. Po snězení, po odpočinutí a zaplacení jsme jeli dál do Židlochovic, kde dále probíhal program oslav. My jsme se zdrželi chvíli a pak pokračovali do Brna.
Lišák nám poradil jinou cestu, kterou jsme si zkrátili cestu do Brna. Jeli jsme podél řeky Svratky. Celou cestu nám počasí přálo. Vůbec jsme nezmokli. Výlet vlakem
V neděli 2. května 2004 jsem spolu s Míšou využil nabídku Českých drah - Bezplatné cestovní v prvním květnovém víkendu na trati 802
a vyrazili jsme z Brna do Vídně. Platili jsme pouze za vlak Brno - Břeclav - Brno. Původní plán byl takový, že vyjedeme z Břeclavi, vystoupíme na území Rakouska ve městě Hohenau s tím, že budeme pokračovat dalším vlakem do Vídně a tam
nafotíme vlaky na nádraží, trochu se projdeme po okolí a pojedeme zpět. Na nádraží v Břeclavi jsme tedy nastoupili do vlaku rakouských spolkových drah OBB. Byla to souprava určená pro osobní vlaky. Avšak celá souprava byla velmi luxusní. Jednalo se o dvouposchoďové vagóny vybavené klimatizací, čalouněnými sedadly a celá
tato jednotka byla tažena moderní elektrickou lokomotivou Taurus.
Náš původní plán se změnil celkem radikálně. V Hohenau jsme nevystoupili a místo výstupu na Jižním nádraží ve Vídni jsme vystoupili na nádraží Wien - Mitte, zakoupili
celodenní jízdenku na vídeňskou MHD a strávili ve Vídni celý den. Památky města Vídně jsme celkem zanedbali, protože je známe. Našim hlavním cílem byla městská a železniční doprava. Za ten jeden den jsme poznali aspoň trochu funkčnost
jejich integrovaného dopravního systému VOR a seznámili se s fungováním jejich dopravního podniku Wiener Linien. Myslím, že kdybychom převzali některé myšlenky z Vídně, tak bychom vůbec žádné nádraží nemuseli přesouvat a celé naše IDS
by fungovalo bez problémů. Tato akce byla čistě mužská záležitost. Naše protějšky se musely věnovat studiu. Výlet na kole
V sobotu 1. května 2004 jsme uskutečnili tradiční prvomájový cyklovýlet. Účastníky tohoto výletu na kolech jsem byl já s Klárkou a Míša s
Janou. Zvolili jsme nějakou nenáročnou odpolední trasu, protože jsme se dopoledne teprve vrátili z Čebína - z čarodějnic. Ale i tak jsme ujeli
hodně kilometrů. Našim cílem byl konec lesní cesty Svitava, která končí u hlavní silnice vedoucí do Blanska. Sraz jsme měli ve 13 hodin na nábřeží řeky Svitavy. Z
tohoto místa jsme společně vyjeli směrem do Obřan ke konečné tramvaje č. 4. Napojili jsme se na tradiční cestu kolem řeky Svitavy,
která vede do Bílovic nad Svitavou. Ano, je to přesně ta cesta, po které jsme několikrát již jeli a nespočetně mnohokrát pojedeme. V Bílovicích nad Svitavou jsme pokračovali
dál po silnici do Adamova a dále pak po lesní cestě Svitava až k silnici do Blanska. Trochu nás tlačil čas a tak jsme to otočili a jeli jsme stejnou cestou zpět.
Při cestě zpět jsme si trochu odpočinuli u Sokolovny v Bílovicích a pak šlapali dál do našich domovů.