Výlet na kole
V neděli 8. srpna 2004
jsme měli naplánovaný další cyklistický výlet. Našim cílem byla rozhledna Veselice. Tentokrát jsme jeli s Míšou a Janou. Sraz jsme měli dohodnutý v 9 hodin na konečné v Obřanech. Za Maloměřickým mostem jsme slyšeli, že za námi někdo silně oddychuje. Byli to naši staří známí Mišáci a přichystali nám nečekané překvapení. Koupili si přilby na kolo. Už dlouhou dobu jsme je přesvědčovali, aby si je koupili a konečně to bylo tady. Cesta do Blanska je nám důvěrně známá a tak jsme udělali je jednu zastávku a to u studánky za Adamovem, abychom dohnali zameškanou snídani a načepovali čistou pramenitou vodu. Když jsme vjížděli do Blanska bylo sluníčko už hodně vysoko a tak jsme se těšili jak se trochu ochladíme až budeme poblíž Macochy. Léto je v plném proudu a rostliny kvetou a kvetou a proto to Klárce ztížilo část cesty. Kýchání a kolo nejde moc dohromady. U Skalního Mlýna jsme si udělali jen malou pauzu. Jana získala razítko tohoto místa a tak jsme mohli pokračovat dál. Uvažovali jsme, že bychom se lanovkou zajeli podívat na vrchol Macochy, ale když jsme viděli tu dlouhatánskou frontu co bychom museli čekat tak jsme to rychle přehodnotili. Pokračovali jsme dále v naší trase. Cesta Pustým žlebem byla docela příjemná i když byla 7 km do mírného kopečka. Jet ho ale z druhé strany je o něco příjemnější. Ze Sloupu jsme pokračovali do Obce Vavřinec. Tato část byla nejnáročnější z celého výletu. Stoupání jsme, ale zvládli všichni. Z obce Vavřinec jsme viděli už rozhlednu Veselice. Náš cíl byl na dohled. Asi tak 20 m před rozhlednou byl Míšou avizovaný velmi ale velmi prudký kopeček. Míša a Klárka ho vyjeli. Ostatním se moc nechtělo, ale k rozhledně se také dostali. Zamkli jsme naše kola a šli si koupit lístky s hurá nahoru. Ne všem dělá dobře výstup do výšky 30 metrů po ocelových drátěných schodech a tak to některým (Klárce) trvalo o něco déle. Výhled stál ovšem za to. Bylo jasno takže jsme viděli hodně daleko. Na vrcholu rozhledny jsme udělali nezbytné momentky a pak jsme už směřovali k dalšímu zlatému hřebu našeho výletu a to byla hospůdka "U Jiřího", kde jsme si všichni dali moc dobré jídlo. Po tak dobrém jídle si Peťulka nenechal vymluvit svou tradiční kávičku a my jsme se začali obávat, že zmokneme. Tato skutečnost se nám totiž mnohokrát potvrdila. Nečekaně se i dnes začala zatahovat obloha. Po této příjemné zastávce na jídlo nás čekalo ještě něco moc příjemného. Z Obce Obůrka do Blanska vede super prudký kopec. Všichni jsme tu dosáhli nečekané rychlosti (od 64 do 68 km/hod). Kopec končil u Blanenské přehrady, která je o něco čistší něž ta Brněnská, ale ne o moc. V Blansku mají ohromnou cukrárnu, kde jsme se prostě museli zastavit. Kopeček zmrzliny za 5 Kč. Od této sladké odměny jsme směřovali k lomu, kde jediný Míša svlažil své tělo. Ostatní by možná chtěli ale neměli plavky a bohužel tu bylo dost lidí na to abychom se odvážili si jít zaplavat jen tak na "adama". Po tom, co se Míša nabažil osvěžující vody, jsme vyrazili zpět k domovu. Z Blanska do Brna je to pořád po rovině nebo z mírného kopečka takže to už byla snadná a rychlá cesta. Po 85 km jsme byli tak trochu unaveni a proto jsme byli rádi, že jsme už doma. Byl to super výlet a když máte dobré společníky je to ještě lepší. Zapsala: Klárka (na nátlak Peťulky, že nemá čas to napsat) Výlet na kole
V sobotu 7. srpna 2004 jsme se rozhodli, že konečně vyrazíme na "Šmelcovnu". Toto je cíl mnoha brněnských cyklistů, ale za tu dobu, co jezdíme na kole, tak nám to nikdy nějak nevyšlo tam jet. Až tedy dneska. A musíme říct, že je to ohromná trasa.
Naše cesta na kolech začala až na tramvajové zastávce "Přístaviště". Do této zastávky jsme se nechali dovézt tramvají. Mělo to svůj význam. Cestu z domu na přehradu známe a chtěli jsme šetřit své síly na výlet a taky nervy, protože jezdit po Brně, když zde nemáme cyklostezky, tak není zrovna to nejlepší (cyklostezky ani nebudou, protože všechny peníze se proinvestují nesmyslným odsunem brněnského nádraží.)
Z přístaviště jsme pokračovali podél pravého břehu přehrady a dojeli jsme jeli přes Rakovec až na rozcestí. My jsme se vydali po žluté značce, která vedla Kočičím žlebem. Toto bylo takové táhlé stoupání, které se však dalo zvládnout. Během tohoto stoupání Peťulka dosáhl svých letošních 900 km. Na vrcholu jsme měli naše první zastavení - Ríšova studánka. Zde jsme nabrali trochu sil a šlapali dál po stejné značce. Tentokrát to nebylo do kopce, ale z mírného kopečka po dosti kamenité cestě. Ale zvládli jsme to úplně v pohodě. Vjeli jsem do obce Hvozdec, abychom touto obcí projeli a najeli na cestu vedoucí do Javůrku. Po cestě jsme se přidali ke skupině cyklistů " Torpéda" a tak se nám šlapalo dobře. Vzájemně jsme se hecovali kdo pojede rychleji, takže jsme úsek Hvozdec - Javůrek zvládli v rekordním čase. Naše další zastávka byla na Šmelcovně. Tady jsme si udělali větší pauzu a stavili jsme se v místní osvěžovně na kofole. Peťulka si tam ještě dal za patnáct korun utopenečka. Po tomto zastavení jsme jeli po modré značce "Údolím bílého potoka" až do Veverské Bitýšky. Ve Veverské Bítýšce jsme pokračovali po žluté stezce kolem přehrady. Tímto se nám naskytla možnost se vyžít ve velmi technických pasážích. Cestička úzká a z jedné strany sráz. Nic pro padavky. Pod hradem Veveří jsme využili nově postavené lávky a dostali jsme se druhý břeh. Podařílo se nám dohonit parník Bratislava na přístavišti "Hrad Veveří" a ten nás dovezl na Osadu. Chtěl jsem uplatnit svoji roční "šalinkartu" a získat slevu. Po zaplacení částky Kč za dvě osoby a dvě kola jsme se šli kochat zelenou přehradou. Klárce, ale pořád vrtalo v hlavě, že tři plavební úseky stojí tolik a šla se podívat na ceník. Zjistila, že jsme platili normální jízdné a ne zlevněné. Slečna co prodávala lístky svoji chybu uznala a vrátila nám část jízdného. Ještě že ten Peťulka tu Klárku má. Z Osady jsme pak jeli opět na svých kolech. Během plavby se ozvala kamarádka Dana a tak jsme si s ní domluvili sraz u "Letadla". Zde jsme poseděli a pak se vydali do našich domovů. Tento výlet nebyl moc náročný nebo dlouhý, ale nám se ohromně líbil. Zapsala Klárka Výlet na kole
V sobotu 31. července 2004 proběhl mezinárodní cyklistický
výlet s názvem "Tři země jednou ranou, Tri zeme jedním razom, Drei Landern mit einem Durchfall".
Naše putování začalo na brněnském Hlavním nádraží ve stávající poloze. Vlakem jsme vyrazili do Břeclavi.
Cesta vlakem byla v pohodě. Humorná scénka nastala v momentě, kdy jsme se bavili o Českých drahách
a vedle nás seděla paní, která si listovala v různých materiálech IDS JMK a ČD a smála se nám pod fousy.
Po nějaké době se projevila - na šaty si dala placku revizora ČD a kontrolovala jízdenky.
V Břeclavi jsme se stavili v Infocentru, kde si Klárka zakoupila turistickou známku Břeclavi. Odtud
jsme pak vyrazili do Poštorné na hraniční přechod z Rakouskem. Celní a pasová kontrola proběhla bez
problémů a my se dostali k našim jižním sousedům do Rakouska. Cesta po
Rakousku byla po rovině. Naše zastávky byly ve městech Reintahl, Bernhardstahl, Rabensburg a Hohenau an der March.
V Hohenau jsme se šli podívat na "Ptačí rezervaci". Z takové malé rozhledny jsme pozorovali vodní ptactvo. Na
tuto památku nás navedl místní občan, se kterým jsme si pěkně popovídali. Hohenau má i hraniční přechod mezi
Rakouskem a Slovenskem. Tento hraniční přechod byl náš cíl. K němu je potřeba překonat pontonový most přes řeku.
Tato řeka tvoří hranici. Hned za ní je pak hraniční přechod Hohenau (A) - Moravský Svatý Ján (SK). Těšili jsme se,
jak si na nás celníci zgustnou, když jsme z Česka a jedeme z Rakouska na Slovensko, ale vůbec nic se nekonalo.
Dva znudění slovenští policisté nás spatřili a než jsme stačili říct "Dobrý den", tak mávli rukou ať jedeme.
V Moravském Svatém Jánu jsme se rozhodovali pro variantu 60 km a nebo 100 km. Všichni jsme souhlasili s trasou
100 km. Vyrazili jsme tak směřem přes obec Sekule do Borského Svatého Jána. Cesta to byla zdlouhavá a únavná.
Těšili jsme se na občerstvení v Šaštíně. Zde však byla hospoda, kde nevařili. A tak jsme jeli do nedalekého kempu,
kde jsme si koupili oběd a trochu se zvlažili. Ohromně se nám tam líbilo. Pak jsme pokračovali Slovenskem do
města Gbely, což je město, kde se těží ropa. Kousek za tímto městem bylo báječné jezero, kde jsme se zastavili a
nabrali trochu čerstvých sil. To už jsme byli kousek od slovensko - českých hranic. Moc jsme se na tu hranici
těšili, protože se překračuje tak, že je potřeba přebrodit rameno řeky Moravy. Samotné přebrodění bylo ohromné a moc
jsme se u toho bavili. Ve vodě jsme se chvíli osvěžovali a pak jsme jeli do Břeclavi a z Břeclavi dále do Ladné.
Z Ladné jsme jeli vlakem do Brna. Motto: " Česko - Rakousko - Slovensko. To jsou tři země, které lze navštívit během jediného dne a přitom najet sto
kilometrů. Třikrát překročíte státní hranici a pokaždé jinak - jednou klasicky po silnici, jednou po vojenském pontonovém
mostě a do třetice se brodíte zpátky do Česka přes řeku Moravu. Výlet na kole
V sobotu 24. července 2004 jsme s Klárkou uskutčnili výlet, o
kterém jsme věděli, že bude stokilometrový. A proč to víme? Jeli jsme jej v loňské cyklistické sezoně s Janou
a Míšou. Naším cílem byl Vodní svět. Rozdíl mezi tím loňským a letošním není téměř žádný a tak se
nebudu tolik rozepisovat a doporučím jeho přečtení v zážitcích na kole v loňském roce. Jediný rozdíl
byl ten, že jsme ho jeli jenom sami dva, tedy já a Klárka.